THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kurvafix, co to je za partu psychopatických vyhulených úchylů, která spáchala takovou snůšku bizarních zrůdností a (pre)natálních masakrů, snesených na tomhle CD!? CEPHALIC CARNAGE...a tím je řečeno vše... Pět týpků nadměrně holdujících inhalaci dýmu z jistého druhu sušených bylinek produkuje „hard music(k)“ poněkud schizoidnějšího ražení. Před třemi lety o sobě dali vědět prostřednictvím prvního CD „Conforming toAbnormality“, slušnou porcí kvalitního death-grindového výplachu ovšem jejich pravé sklony se naplno projevily až na druhé desce „Exploiting Dysfunction“, vedle níž první zásek, byť bezesporu kvalitní, vypadá jako projev zeleného mládí.Již pohled do bookletu leccos naznačuje. Na přední straně koláž z rozličných ohavností, které jsou všechny v podrobnějším provedení obsaženy uvnitř. Spermie s hlavičkou v podobě dívčího obličeje, ngh...porodník vyklepávající z novorozeňátka plodovou vodu (to děťátko má však o dvě ručičky navíc, než jich miminka obvykle mívají!)... dívenka v nedělních šatečkách, ovšem s hlavou divoké svině... bussinessman v kvádru, jehož úsměv není lidský, nýbrž štičí!!!... maminka s dítětem v náručí, jejichž obličeje srůstají jako u siamských dvojčat v obludnou hybridní hlavu úsměvem vyvolávajícím nevolnost... a podobné lahůdky a skvosty. Ve srovnání s nimi skoro uklidňujícím dojmem působí zadní strana obalu, na níž ruka dospělého člověka svírá malou dětskou pacičku. Skoro dojemné, řeknete si nejspíš, ovšem až do chvíle, kdy malé ručičce spočítáte prstíky...není tam takhle náhodou jeden navíc? Bingo!!! Cover si vychutnejte, ti nezbedové si s ním hodně vyhráli a výsledek vypadá podle toho. Obal se opravdu vymyká všem zavedeným klišé a nic podobného asi jen tak nespatříte.
Jestli se ovšem domníváte, že po jeho prostudování jste psychicky připraveni na obsah lesklého kotouče, pak jste na velkém omylu. Slabší povahy ta smršť, zakusující se do mozku jako zuby motorové pily a skalpel neuropatologa zároveň, zaručeně porazí. Tohle není death-grind, ale naprostá šílenost bez hranic a omezení, která obalu nezůstává nic dlužná!!! CEPHALIC CARNAGE přistupují ke svému krvavému dílu bez skrupulózních stylových omezení a v jejich chorobných kreacích se střídá vytrvalá palba spolu se střednědobými pasážemi valivých temp, doplňovaná intry a mezihrami značně psychedelického ražení. Zvuk dotažený ve své hutnosti až k extrémům, zároveň však čistý a průzračný, jen umocňuje kytarový náklep a soustředěnou bubnovou palbu, o dvou až kanálních vokálech různé výše (sorry, hloubky!!!) ani nemluvě. No jo, jenže když tohle řádění vystřídají kratičké pasáže nasamplovaných šíleností, které by slušely spíše technařským úchylárnám, nebo basová onanie v jazzovém stylu, tak to docela kope do hlavy... Tahle muzika má prostě svůj vlastní ksicht a vzpírá se veškerému popisu... Pusťte si ji coby ukolébavku před usnutím a o noční můry máte postaráno... dopřejte si k ní menší fůrku sena a buď vás do smrti přejde chuť na hulení, nebo vyházíte oknem všechna deathová CD a začnete poslouchat výhradně doom metal... O lyrice netřeba se nějak výrazněji šířit. Představuje kapitolu samu o sobě a stejně jako muzika a ztvárnění obalu není nijak ordinérní, banální či klišovitá. Už samotné názvy skladeb napoví hodně, textíky v bookletu ať si každý užije sám. Patologicky chorobné stavy, psychická traumata, ohavně vyšinuté vize vykouřených mozků, to je završení linie, započaté v první polovině 19. století Gautierovými požívači opia, přes baudelairovské dekadenty druhé poloviny století téhož a beatnické drogové experimentátory typu Kennetha Keseye či Aldouse Huxleyho...ř ečeno ve zkratce.
OK, vychutnejte si „Exploiting Dysfunction“!!! Na svého druhu přelomovou desku nenarazíte každý den...
10 / 10
1. Hybrid
2. Driven To Insanity
3. Rehab
4. Observer To The Obliteration of Planet Earth
5. On Six
6. Cryptosporidium
7. The Ballad of Moon
8. The Ballad of Smoke
9. Warm Hand On A Cold Night (A Tale of Onesomes)
10. Invertus Indica (The Marijuana Convictions)
11. Molestandos Plantas Meurtos!
12. Eradicate Authority
13. Paralyzed By Fear
14. Exploiting Dysfunction
Misled By Certainty (2010)
Xenosapien (2007)
Digital Carnage (EP) (2005)
Anomalies (2005)
Lucid Interval (2003)
Exploiting Dysfunction (2000)
Conforming To Abnormality (1998)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.